Francouzské Alpy jsou o dramatu, rozličnost a závratná výška s přírodně členitým lyžařským terénem, nesrovnatelná krása a dlouhá sezóna s spoustou přírodního prachového sněhu.
Švýcarské Alpy jsou výkonnost a elegance, kombinace dobře organizovaných turistických center, nejmodernějších vleků a systémů pro tvorbu sněhu s okouzlujícími vesničkami a úžasnou krajinou.
V Alpách už dávno neplatí, že s jarní oblevou lyžování končí. Ve výškách kolem 3000 m n. m. se dá lyžovat i v létě. Umožňuje to pět nejznámějších alpských ledovců: Kaunertal, Pitztal, Sölden, Stubaital a Hintertux. Nejlepší podmínky pro lyžování jsou údajně v dubnu, dobře si lze zalyžovat i v červnu - sníh je už ale mokrý. Jediný rakouský ledovec, kde lze lyžovat 365 dní v roce je Hintertux.
Ledovec Hintertux leží v Tuxerských Alpách, ale dostaneme se k němu z Zillertalského údolí nebo z bočního Tuxertalského údolíčka. Lanovka vede až do výšky 3250 m, do stanice Gefrorene Wand. Odtud se dá sjet po 86 km dlouhých sjezdových tratích. Samotné ledovcové středisko je vybaveno 5 gondolami, 10 vleky a 6 sedačkovými lanovkami s celkovou kapacitou 25000 osob/hod. Hintertux můžeme bez výčitek označit za krále mezi rakouskými ledovci. Lyžaři si mohou na Tuxerském ledovci prodloužit svoji lyžařskou sezonu přes celé léto. Závodníci trénují na ledovci již od časného podzimu a snowboardisté se scházejí od května do listopadu v Halfpipe, kde se také jezdí závody Světového poháru.
Ledovec Stubaital je také v provozu téměř celý rok. Na samotném Stubaiském ledovci je k dispozici 5 gondol, 7 sedačkových lanovek a 9 vleků. V roce 1959 byla postavena první sedačková lanovka a od roku 1974 je v provozu nejrozsáhlejší celoroční lyžařský areál Rakouska. Sjezdovky mají všechny 3 stupně obtížnosti. Jako černé slouží neupravované boulovaté svahy. Náročná je 4 km sjezdovka Fernau Mauer s převýšením 700 m. Červené tratě uspokojí dobré lyžaře. Většina tratí je však v obtížnosti modrých. Lyžaři si přijdou na své hlavně v květnu, kdy je tu lyžování nejlepší a sjezdovky lze sjíždět až do výšky 2300 m n. m..
Ledovec Pitztal leží v Ötztalských Alpách, pod nejvyšší horou Tyrolska Wildspitze (3768 m). Dostaneme se k němu z méně známého Pitztalského údolí, které je dlouhé kolem 40 km. Do ledovcového areálu je z údolí jediné spojení, a to podzemní dráhou Pitzexpress. Je to nejdelší tunelová horská dráha na světě. Do výšky 2 840 metrů za ledovcovým lyžováním Vás vyveze za pouhých osm minut! Překoná přitom převýšení 1120 metrů. Tunel končí u dolního okraje ledovce. Zdejší sjezdovky mají celkovou délku 24 km a vedou k nim 4 vleky, 1 sedačková lanovka a 1 gondola. Pitztalský ledovec je působivý tím, že nabízí sjezdovky jak pro špičkové lyžaře, tak i pro lyžařskou turistiku.
Lyžařský areál Ötztal-Sölden v tyrolském údolí patří k nejmodernějším v Rakousku. Rozkládá se nad osadami Sölden, Hochsölden, Zwieselstein a Vent a v hlavní sezóně můžete využívat až 146 km sjezdovek. Lyžaři a snowboardisté se dostanou hned na třech místech nad 3000 m.n.m. a mohou lyžovat po dvou ledovcích (Retenbach a Tiefenbach), což je záruka 100% jistoty sněhu. K ledovci se dá až do výšky 2700 metrů nad mořem dojet autem či skibusem. Dostanete se na parkoviště přímo k dojezdu sjezdovky, na které se konal úvodní závod světového poháru. Sölden svou klientelou připomíná Lech nebo Kitzbühel.
Ledovec v Kaunertalu (3160 m) je nejzápadnější ze všech tyrolských ledovcových údolí. Kaunertal nabízí dobré ceny, výborné lyžování a příjemně nízkou návštěvnost. Ke spodní stanici lanovky vedoucí na ledovec se musí lyžař dopravit sám, autem nebo skibusem, po úzké silnici z Riedu. Tato silnice je dlouhá 27 km a byla postavena v roce 1980 za 12 měsíců. Vede spoustou serpentin uprostřed nádherných scenérií až k parkovišti přímo na ledovci. Kaunertal byl ospalým tyrolským údolím, do té doby než se postavila elektrárna s přehradním jezerem v letech 1961 a 1965, zmíněná silnice a hlavně lyžařský areál. Tím se Kaunertalu otevřely dveře do světa. V posledních letech je Kaunertal proslulý mezi snowboardisty, které sem láká velkolepá U-rampa. Svahy pod vrcholy Weissespitze a Falginjoch jsou většinou střední obtížnosti. Výhled do tří zemí – Rakouska, Švýcarska a Itálie nabízí Karlespitze, kde se nacházejí náročnější svahy s větším sklonem.
